Zázraky sa dejú. A ak ste si mysleli, že to platí len pre iné oblasti života a nie pre fotografiu, tak sa mýlite. 🙂 Svoje o tom vie aj český fotograf Petr Jan Juračka, s ktorým sme sa už v Magazíne AQT rozprávali o jeho tvorbe. Nedávno sme sa dozvedeli, že tento talentovaný fotograf zažil niečo, čo sa stane možno raz za život. Ale keď sa to stane jemu, môže sa aj vám! Takto začína svoje rozprávanie Petr Jan Juračka.
„Měl to být den jako všechny ostatní. Vstát. Fotit. Pádlovat. Fotit. Pádlovat. Fotit. Spát. Už třetí den se mě ale držela neznámá infekce, držel jsem se jen díky záložním širokospektrálním antibiotikům. I s nimi bylo jakýkoliv pádlování šíleným utrpením, a tak na focení došlo až večer. Zatímco se moji kamarádi opíjeli vodkou, mým nápojem byla ucha, sibiřská rybí polévka, mocná medicína. A zatímco šli ostatní do báně, tedy pravé ruské sauny, já zůstal na břehu Bajkalu, a zíral na tu nekonečnou dálku všude kolem. Hlavou se mi přitom mihl velmi rychlý nápad – rozmazat to. Rychle jsem popadl foťák, stativ, a spěchal na konec nedalekého mola,“ spomína fotograf.
Do fotky potom ešte rýchlo zakomponoval kus brehu, aby sa mal divák čoho chytiť. Cvak. Hotovo. Tma. „Byl to snímek jako každý jiný. Dodnes si pamatuju názory kamarádů, kterým jsem snímek hned ukázal… Jo, jo, pěkný, máš to dost rozmazaný… Fotka jako taková by jistě zapadla, ale společně s ostatními jsem ji uploadoval do moří internetu, kde bloudila zapomenutá po dva roky, kdy přišel záhadný e-mail z New Yorku,“ prezradil Juračka, ktorý e-mail v prvej chvíli považoval za spam. S úžasom si však potom prečítal nasledujúce slová: „Ahoj Petře, hele, nevadilo by Ti, kdybychom tuhle fotku použili na obálku knihy Paula Coelha, světově nejúspěšnějšího spisovatele této doby?“ A tak mu fotka, ktorú Petr nazval príznačne: Štěstí, priniesla naozaj nečakané šťastie…
Fotograf na otázku položenú v e-maili, samozrejme, ihneď s úsmevom odpovedal: „Jasně, že mi to nevadilo. A když jsem byl tázán, kolik bych za to chtěl (za více jak 100 tisíc výtisků v angličtině a španělštině), napsal jsem jim, ať něco navrhnou. Nikdy jsem neměl fotku na obálce knihy, nechtěl jsem to úplně pod/nad hodnotit. V hlavě jsem si sesumíroval cenu, s kterou bych byl spokojený. Ale, samozřejmě, dal bych jim to i zdarma, přeci jen je to veliká čest… Jak to dopadlo? Nabídli mi desetinásobek mého odhadu. Ještě ten den snímek nadšeně odsouhlasil sám Paulo, a já podepsal smlouvu. A tak peníze za jednu vlastně úplně rozmazanou fotku, pokryly kompletní náklady na měsíční cestu po Bajkale, a ještě mi zbylo na bublifuk. Od tý doby dávám na web prakticky všechno, a doufám, že se zase nějakej Paulo chytí… U mě v šuplíku by na to totiž nejspíš nenarazil…,“ dodal úprimne Petr Jan Juračka, ktorému za Magazín AQT želáme aj naďalej veľa podobných úspechov.
